Blízké okolí

Blízké okolí

V okolí se nachází několik zajímavých míst a památek, které si jistě zaslouží zmínku na našich stránkách.

Přírodní rezervace Pavlovské mokřady

Zvláště chráněné území bylo vyhlášeno nařízením Okresního úřadu Blansko č.8/96 dne 20.2.1996 jako zvláště chráněné území v kategorii přírodní rezervace. Celková výměra chráněného území činí 125,4 hektaru.

Fauna a flora Pavlovských mokřadů

Luční porosty v pramenné oblasti Bělé tvoří jedinečnou lokalitu rašeliniště přechodového až vrchovištního typu v geomorfologickém celku Drahanské vrchoviny. Nelze se proto divit, že po léta tato oblast přitahovala botaniky a ochranáře přírody.

První doložené botanické výzkumy v této oblasti prováděl jevíčský učitel František Továrek. Výsledky zveřejnil v r. 1946. O 20 roků později se Zbyšek Továrek zabýval komplexem rašelinných luk a vrchoviště u Pavlova. Výsledky své práce zveřejnil v časopise Malá Haná. Kromě dvou jmenovaných detailně popsal ve své diplomové práci „Fytocenologické poměry rašelin a luk Drahanské vrchoviny” Vladimír Řehořek (1957). Pro potřeby ochrany přírody na vrchovišti u Pavlova pracovali v r.1960 Vladislav kavka a Vladimír Souček, zpravodaj a konzervátor ochrany přírody. V letech 1981-82 prováděl biogeografickou charakteristiku území dnešního ZD Skály ing. Jan Lacina CSc. V r. 1989 pak podrobně zpracovala celé území a inventarizační průzkum provedla Jitka Svobodová. Na své vyhlášení za chráněný přírodní výtvor si Pavlovské mokřady od první publikované zprávy počkaly plných 43 roků. Během této doby došlo zejména v 60. letech k závažným zásahům do ekologické stability přírodních poměrů celého území. Největší podíl na nežádoucích změnách měl necitlivý přístup ze strany tehdejších zemědělců, kterým se díky rozsáhlým melioracím a neuvážené těžbě rašeliny podařilo zničit převážnou řadu stanovišť chráněných a ohrožených rostlin, které se od té doby dodnes na území nepodařila potvrdit.

Antropogenní zásahy v území se však neodrazili pouze v oblasti podstatného ochuzení fytogenofondu. Nesprávně prováděné meliorace napáchali citelné škody, neboť došlo k porušení odtokových poměrů a snížení hladiny spodní vody v celé oblasti Bělé, což se projevilo i na stavu vody v říčce Bělé, která dnes napájí přehradu u Boskovic a která měla podstatně změnit zásobování pitnou vodou v regionu. Poměrně velká část původního rašeliniště však zcela degradovala v důsledku zalesnění smrkovým porostem. V současné době má hlavní vinu na odumírání vrchoviniště úbytek vody, jehož důkazem je mimo jiné i malá druhová bohatost a výskyt druhů poukazujících na degradaci.Nyní již alespoň nehrozí rostlinám a živočichům bezprostředně vázaných v Pavlovských mokřadech nebezpečí ze strany člověka. Škody, které zde lidé způsobili se už sice nikdy nepodaří zcela odstranit, ale tím nelze říci, že by ochrana území byla zbytečná. Právě naopak. Lokalita je na větších plochách vyplněna rašeliništi přechodového a vrchovištního typu. Hloubka rašeliny ještě dnes dosahuje místy až 2m. Díky tomu, že zemědělci postupně o zamokřené plochy ztratili zájem, zachovala se zde původní přirozená travinná společenstva.

Postupně se vytvořili podmínky pro pestrou mozaiku vegetačních formací (smrkové monokultury, trvalé travní porosty s mokřadními a rašeliništními druhy). Území je protkáno sítí drobných vodotečí a odvodňovacími kanály, které již dnes neplní svou funkci. Součástí vyhlášeného území je rybník zvaný „Červený” a mělké tůňky vytvořené po těžbě rašeliny. Na tato stanoviště je vázána celá řada živočichů, především obojživelníků a plazů. Z chráněných druhů se zde vyskytuje čolek horský, zmije obecná (tmavá rašelinná forma), několik druhů skokanů, hnízdí zde linduška říční. Z desítek chráněných ohrožených druhů rostlin se zde nacházejí - kosatec sibiřský, vstavač májový, vstavač skvrnitý, ďáblík bahenní, úpolín evropský, suchopýr pochvatý, suchopýr úzkolistý, mečík střechovitý, rosnatka kruholistá, vachta trojlistá, bříza pýřitá a celá řada dalších. Nyní záleží na jen lidech a dodržování stanoveného ochranného režimu, aby tato zajímavá bohaté na flóru a faunu zůstalo zachované pro příští generace.

Radiolokační stanice Skalky

Meteorologické radiolokátory slouží ke zjišťování rozložení okamžitých intenzit atmosférických srážek a výskytu jevů spojených s oblačností na velké ploše řádu 100.000 km čtverečních, do vzdálenosti řádově 100-200 km a pro detekci bouřkové oblačnosti do vzdálenosti cca 250-300 km.

Oblast nejvyššího bodu Drahanské vrchoviny - kóta Skalky (735 m.n.m.) byla vybrána pro umístění meteorologického radaru již koncem 60. let minulého století. Původní záměry, které předpokládaly ruční měření s 16-ti člennou obsluhou stanice , nebyly až do 90. let z finančních důvodů realizovány. S využitím moderních technologií byl v r.1993 nově koncipován stavební záměr na bezobslužnou automatickou radarovou stanici s dálkovým řízením. Stavbu radiolokátoru provedla firma Agrostav Jevíčko podle projektové dokumentace firmy Kovoprojekta Brno, stavební práce započaly v červnu 1994. Montáž vlastního radiolokátoru na tubus věže byla ukončena v srpnu 1995 a od 11.4.1996 byl po ukončení zkušebního provozu zahájen „ostrý” operativní provoz.

Co se týče provedení vlastní stavby, jedná se o speciální věž s podestou ve výšce +35m nad okolním terénem.Věž je řešena jako železobetonový tubus kruhového průřezu, budovaný metodou tažného bednění a nepřetržité betonáže. Pod vrcholem věže na úrovni +31m je prstencovitý prostor, tvořený ocelovou konstrukcí oplášťovanou sendvičovými panely pro umístění rozhodující technologie radiolokátoru. V přízemních prostorách je místnost pro dílnu, ložnice pro servisní tým a prostory pro zdroj náhradního napájení (UPS), ve spojení s automatickým dieselgenerátorem řízeným mikroprocesorem, který má zásadní vliv na spolehlivost funkce stanice při poruše elektrické sítě.

Automatizovaný digitální meteorologický radiolokátor byl dodán německou firmou GEMATRONIK (pořizovací hodnota 29.000.000 Kč).

Hlavní technické parametry radiolokátoru

- vysílač - magnetron laditelný v pásmu 5,450 - 5,825 GHz, pracovní frekvence kóty Skalky je 5,655 GHz, vlnová délka 5,3 cm, impulsní výkon 250 kW s délkou impulsu 2,0/0,85 mikrosekund, nastavitelná opakovací frekvence 250 - 1200 Hz

- přijímač - řešen jako superheterodyn se stabilním místním oscilátorem a koherentním detektorem s citlivostí lepší než 109 dBm, šumové číslo 4 dB, mezifrekvenční kmitočet 30MHz, šířka pásma (přepínatelná dle opakovací frekvence) 0,6 / 1,5 MHz, dynamický rozsah logaritmické amplitudové charakteristiky vyšší než 85 dB
- anténní systém - kruhový parabolický reflektor s trychtýřovitým zářičem, průměr antény 4,2 m, šířka anténního svazku 0,8°, zisk antény > 44 dB, polarizace horizontální, ovládání antény - v azimutu 0-6 ot./min. - 0 až 360°, v elevaci -2 až 90°

Aktuální snímek z radiolokátoru

Snímek je získáván ze stránek ČHMÚ Oddělení radarových měření http://www.chmi.cz/meteo/rad/

Text: Jiří Vaněrek, Benešov 

Zdroje: informace RNDr. Kráčmar z ČHMÚ Praha-Libuš, časopis Meteorologické zprávy č. 49/1996, www stránka ČHMÚ Praha.